Většina z nás si jistě vzpomene na nějaký vodopád. Niagarské vodopády na řece Niagara na hranicích USA a Kanady, vodopády Iguacu na stejnojmenné řece na hranicích Argentiny a Brazílie či Viktoriiny vodopády na řece Zambezi na hranicích Zambie a Zimbabwe.
Jen málokdo však ví, že i Bezděkov má svůj vodopád, i když přiznejme si, nepatří mezi světových Top 10.
Většina světových vodopádů leží na mohutných řekách zvučných jmen. Ten náš se nachází na bezejmenném přítoku potoka Rohelnice.
V případě našeho vodopádu je také sporné a ošemetné používat přídavné jméno „náš“, protože již leží za hranicí našeho katastru, tedy na katastrálním území Veleboře, ale zase je blíže k Bezděkovu. Takže když si ho přivlastníme, zas tak moc se nestane. Hlavně, aby z toho nevzniknul příhraniční konflikt, nedej Bože ozbrojený.
Tak dost řečí a jde se na věc, tedy k vodopádu.
Zcela úmyslně k tomuto příspěvku dávám více fotografií než je zdrávo. Nemá se to tak dělat, protože pak je divák zahlcen přemírou fotografií ve kterých se ztrácí. Ač vím, že je to špatně, tak jsem tak učinil z těchto důvodů.
Osobně mám rád, když tekoucí voda na fotografii vypadá jako tekoucí voda a ne jako rozplizlá mlhovina. I ta rozplizlá mlhovina může být leckdy a pro někoho pěkná a efektivní.
Jenže když jsem třídil a vybíral fotografie pro publikování, tak jsem zjistil, že pokud použiji fotografie na kterých tekoucí voda vypadá jako tekoucí voda, tak vodní živel se prostě v té změti kamení a větví ztrácí. Proto jsem použil k publikování více fotografií a nechť si každý vybere tu správnou. Kdybych ten vodopád trochu uklidil, taky by se nic nestalo, ale do toho se mi zrovna dvakrát nechtělo.
Co na závěr? Ať ten vodopád je jaký je a leží tam, kde leží, je prostě náš. Náš malý bezděkovský vodopád.
Foto 001: cestou k vodopádu
Foto 002 – 003: podmínky na místě