Maletín – výlov rybníka – 21.10.2023

Maletínskou větví naší rodiny jsme byli pozváni do Maletína na výlov malého soukromého rybníka. Počasí slibovalo již předem sluníčkový den, což se skutečně potvrdilo.

Celá akce byla menšího, spíše komorního rázu. Na to, že začala třetí říjnová dekáda, slunce doslova žhnulo a dvě starší paní vzpomínaly, jaká tam před několika roky při výlovu byla zima.

Na takové akci by člověk oprávněně čekal, že rybáři zatáhnou sítě, podběrákem hrábnou do hustého rybího mumraje a potřebná technika dopraví tyto vodní tvory až na hráz. Nic takového se tam ovšem nekonalo.

Poněkud drobným zádrhelem bylo, že rybiček se nacházelo v rybníčku jaksi poskrovnu. No, i volavka a vydra se musí občas nažrat a uživit svoje rodiny.

Rovněž vyvstal další, ne nepodstatný problém. Rybníček byl příliš zabahněný a tak příslušná síť, která by ryby dotlačila na určité místo, byla k ničemu. A tak chlapcům nezbylo nic jiného, než skočit do rozbahněné vody a postavit se rozlíceným rybám tváří v tvář. Pak následovaly scény jako z akčního rybářského filmu či z honu na Moby Dicka. Ale to jejich nadšení a zanícení z lovu, či chcete-li boje muže proti rybě, bylo naprosto úžasné. Škoda jen, že jsem s sebou neměl kameru, ale snad i fotografie dokáže vystihnou tu bojovnou atmosféru, to nasazení.

Byl to opravdu povedený a krásný den. Přiznejme si, že ty ryby to asi viděly jinak. Z občerstvení – gulášová polévka, šašlik, klobásky na grilu, amolety, buchétky, koláčky a další sladké pečivo, pivo, burčák, káva, nealko, i něco tvrdšího se tam našlo. A samozřejmě i ryby.

Děkujeme všem z Maletína za nádherný den.

Bezděkov u Úsova – únor 2023

Rekonstrukce staré a vyhořelé udírny.

Přípravné práce: demontáž vnějšího pláště a střechy, odstranění poškozených dílů, kompletní očista vnitřku udírny – oškrábání ocelovým kartáčem a vymetení. Vše připraveno na vlastní rekonstrukci.

Nevyhazujeme, opravujeme😀

Upomínka

Platební nekázeň je stejně stará jako vynález peněz.

Pan Josef Petřík z Rohle, z prodejny rádií, elektrických spotřebičů, jízdních kol a autopůjčovny, píše kanceláři starosty při Obecním úřadu v Bezděkově:

„Zaneprázdněn kontrolou spisů jsem zjistil, že na psacím stroji Continental č. 264,55 je stále otevřena částka 127,50 RM (říšských marek).

Aby bylo možné příslušné spisy založit, žádám Vás o uhrazení této částky neprodleně přiloženou platební kartou, nejpozději však do 10 dnů od obdržení této výzvy.“

Staré doklady

Předložené doklady se týkají nákupu pračky mých pra-prarodičů.. Jen mi nejde na rozum, že dodací list ze dne 21. dubna 1938 je psán v němčině. Do obsazení Sudet zbývalo ještě několik měsíců.

Poslední dva doklady se týkají nákupu silnějšího elektromotoru. Pravděpodobně ke šrotovníku. Ten stával ve stodole. Od něj vedla transmise ke čtyřkolovému zakrytovanému vozíku s elektromotorem.

Staré rádio

Toto rádio měli moji pra-prarodiče v Bezděkově. Po vypuknutí 2. světové války 1. září 1939 Němci uvažovali o tom, že nechají zabavit všechna rádia, ale to by zas nemohli vysílat svoji propagandu.

Proto povinně v každém radiopřijímači musel být zablokován příjem krátkých vln a nová rádia se prodávala jen s určitým nastavením.

Na každém rádiu musela být umístěna cedulka s nápisem „Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí“.

Bezděkovský vodopád

Většina z nás si jistě vzpomene na nějaký vodopád. Niagarské vodopády na řece Niagara na hranicích USA a Kanady, vodopády Iguacu na stejnojmenné řece na hranicích Argentiny a Brazílie či Viktoriiny vodopády na řece Zambezi na hranicích Zambie a Zimbabwe.

Jen málokdo však ví, že i Bezděkov má svůj vodopád, i když přiznejme si, nepatří mezi světových Top 10.

Většina světových vodopádů leží na mohutných řekách zvučných jmen. Ten náš se nachází na bezejmenném přítoku potoka Rohelnice.

V případě našeho vodopádu je také sporné a ošemetné používat přídavné jméno „náš“, protože již leží za hranicí našeho katastru, tedy na katastrálním území Veleboře, ale zase je blíže k Bezděkovu. Takže když si ho přivlastníme, zas tak moc se nestane. Hlavně, aby z toho nevzniknul příhraniční konflikt, nedej Bože ozbrojený.

Tak dost řečí a jde se na věc, tedy k vodopádu.

Zcela úmyslně k tomuto příspěvku dávám více fotografií než je zdrávo. Nemá se to tak dělat, protože pak je divák zahlcen přemírou fotografií ve kterých se ztrácí. Ač vím, že je to špatně, tak jsem tak učinil z těchto důvodů.

Osobně mám rád, když tekoucí voda na fotografii vypadá jako tekoucí voda a ne jako rozplizlá mlhovina. I ta rozplizlá mlhovina může být leckdy a pro někoho pěkná a efektivní.

Jenže když jsem třídil a vybíral fotografie pro publikování, tak jsem zjistil, že pokud použiji fotografie na kterých tekoucí voda vypadá jako tekoucí voda, tak vodní živel se prostě v té změti kamení a větví ztrácí. Proto jsem použil k publikování více fotografií a nechť si každý vybere tu správnou. Kdybych ten vodopád trochu uklidil, taky by se nic nestalo, ale do toho se mi zrovna dvakrát nechtělo.

Co na závěr? Ať ten vodopád je jaký je a leží tam, kde leží, je prostě náš. Náš malý bezděkovský vodopád.

Foto 001: cestou k vodopádu

Foto 002 – 003: podmínky na místě