Vesnička Bezděkov u Úsova leží v kotlině mezi pahorky na Polickém potoce v nadmořské výšce 350 až 360 m a zaujímá plochu 153 ha; pozemkové knihy má od r. 1763. Název vsi pochází od osobního jména Bezděk podobně jako u stejnojmenného Bezděkova nad Třebůvkou. Německé jméno Bezdiek je zkrácený český název.
Bezděkov u Úsova se připomíná v listinách poprvé r. 1371, kdy markrabě Jan Jindřich odkázal Bezděkov ještě s jinými vesnicemi svému synu Prokopovi. Ve výčtu vesnic, které roku 1344 patřily k úsovskému panství, není ještě jmenován. Roku 1371 už je Bezděkov uveden mezi zbožím úsovského panství. K úsovskému panství patřil Bezděkov jak za pánů z Kunštátu, tak za pánů z Vlašimě, za Boskoviců i Lichtenštejnů. Roku 1492 pustili bratři Karel a Jiří z Vlašimě Bezděkovu odúmrť. Roku 1551 sňal Jan Jetřich Černohorský z Boskovic s Bezděkovských břemeno posílat na úsovský hrad hlásné.
Podle urbáře úsovského panství z r. 1564 tu bylo sedm usedlých české národnosti, kteří drželi jeden a půl lánu rolí. Pak tu byla ještě jedna pustina při svinovských hranicích. Jak ukazuje následující urbář z roku 1588, probíhala ještě v druhé polovici 16. století na úsovském panství intenzivní kolonizace, neboť tu již bylo deset usedlých, z toho tři s německými jmény. Z oněch deseti usedlých byli tři zahradníci a jeden mlynář.
Ves velmi utrpěla třicetiletou válkou. Měla výměru jednoho lánu a 27 měřic. Roku 1667 tu bylo šest domů dříve osedlých a tři nově osedlé. Roku 1673 tu bylo 41,63 měřic rolí druhé třídy a 20,75 měřic nově vzdělaných polí třetí třídy. Roku 1771 žilo v Bezděkově 91 obyvatel české národnosti, roku 1793 tu bylo již 19 domů se 116 obyvateli a 120 jiter polností prostřední jakosti. Roku 1834 bylo ve vsi 20 domů se 151 obyvateli.
Bezděkov patřil v nejstarších dobách ke kostelu v Polici, pak byl součástí farnosti úsovské. Přiškolen byl do Police.
Severní části vsi mající 17 domů říkali Malý Bezděkov a jižní části o 12 domech Velký Bezděkov.
V okolí Bezděkova bylo naleziště železitých hlinek.
In:Zábřežsko (Období feudalismu do roku 1848), Jan Březina, 1963, Krajské nakladatelství v Ostravě, str. 114.