Vrtání studny na Levandulovém statku – 08.12.2022

První pokus o vrtání studny na Levandulovém statku

Dnešní krátká geovědní vycházka byla zaměřena na průzkum materiálu, který byl včera vynesen na povrch zemský při vrtání studny na Levandulovém statku v Bezděkově cca do hloubky 40 metrů.

Při prvotním zběžném průzkumu vyvrtaného materiálu se zdálo, že by se mohlo jednat o spraš, což je navátý klastický (úlomkovitý) sediment. Při podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že materiál je velmi jemnozrnný a neobsahuje žádné, byť drobné klasty. Prostě extrémně jemný prášek.

Tedy vše nasvědčuje tomu, že se jedná o železitou okrovou hlinku, která byla v blízké lokalitě zvané Schubertův důl těžena firmou Schubert z Bezděkova a používána k výrobě okrových hlinitých barev. V blízkém okolí je několik železnorudných ložisek typu Lahn-Dill.

Zajímavost: Dle názoru archeologů již příslušníci některých pravěkých kultur chodili k Bezděkovu pro tyto okrové hlinky a ke Svinovu u Mohelnice pro grafit. Obě suroviny pak využívali k výrobě svých keramických nádob.

Poznámka na okraj: Firma Schubert měla na hlinku specializovanou sušárnu. Tuto já ovšem nemám a tak zajištěné vzorky suším v troubě. To zas bude doma cirkus, až se manželka vrátí z práce.

Děvčata na motorce

Předkládám veřejnosti další unikátní fotografii z Bezděkova. Tento snímek byl pořízen v srpnu 1939 před bezděkovskou hospodou.

Na fotografii zleva vidíme tyto osoby:

Božena Kopová, provdaná za Hynka Hübnera.

Františka Hübnerová, svobodná, bezdětná. Mnozí z nás si ji ještě pamatujeme jako hospodskou Frantinu.

U třetí osoby zleva se má za to, že by se mohlo jednat o Jarmilu Drlíkovou, ale s největší pravděpodobností to bude jakási Slávka z lukavické hospody, provdaná za Boleslava Hübnera.

Stará paní u dveří je Františka Hübnerová.

Ve dveřích stojí její manžel Ignác Hübner.

Paní držící dítě je Anežka Hübnerová, provdaná Krobotová do Zábřeha. V náručí drží svého synka Stanislava Krobota.

Snímek pořídil manžel Anežky, pan Krobot.

Poznámka: Motorka je ČZ 175, pravděpodobně provedení Special. Jejím majitelem byl pan Krobot.

Bezděkovská malá vodní nádrž

Malým Bezděkovem protéká nepatrný a neustále zanášený bezejmenný potůček, pramenící v severozápadních lesích nad Malým Bezděkovem, který se na jihovýchodním okraji Malého Bezděkova vlévá do potoka Rohelnice. Před nedávnem nechal Městský úřad Úsov vybudovat nad severním okrajem Malého Bezděkova na tomto potůčku malou vodní nádrž. Okolnosti výstavby této nádrže jsou sporné, ale ve své podstatě se jedná o chvályhodný počin z hlediska zadržování vody v okolní krajině, když sucha jsou rok od roku horší. Možná díky této malé vodní nádrži vznikne v jejím bezprostředním okolí i zajímavý biotop, ale k tomu by se musel vyjádřit odborník na životní prostředí.

Okolí nádrže je tvořeno nezpevněnými sedimenty, spraší a sprašovými hlínami, které sem byly v geologickém období, kvartéru, naváty větrem. Odborně se takovým navátinám říká eolické sedimenty.

Když jsem se byl koncem dubna 2019 na nádrž podívat, byla zrovna po odpuštění a opětovně se napouštěla. Silný proud vody z nádrže propláchl a vyčistil koryto potůčku pod nádrží. Došlo tak k obnažení skalnatého podloží na jeho dně. Zjistil jsem, že skalnatý podklad je tvořen tmavými jílovitými břidlicemi, pravděpodobně devonského stáří.

Při zkoumání kamenů v korytě potůčku jsem nalezl různé pískovce. Jednak pískovec světle šedé barvy, jemnozrnný. Jiný pískovec je světlejší barvy o hrubším zrnu a pojivo, pravděpodobně kalcitový gel je z prostoru mezi zrny vyplaven.

Z mého pohledu se jako velice zajímavý jeví nález limonitu s křemennými žilkami. Limonit je železná ruda s malým obsahem železa a byla to první železná ruda, ze které se v pravěku v době železné tavilo železo. Byla-li nouze o kvalitní železnou rudu, nepohrdli hutníci limonitem ani v novodobých dějinách.

Uvedené kameny byly do potůčku sneseny pravděpodobně již v dávných dobách z vyšších poloh, např. při přívalových deštích. V prostoru mezi Bezděkovem, Dubickem a Hrabovou se totiž na kopečcích nachází právě pískovce a také pásmo arkóz a slepenců. A slepence mohou být nositeli limonitového zrudnění. Téměř shodná je situace v prostoru mezi Bezděkovem a Janoslavicemi, kde se také nachází pásmo arkóz a slepenců a v těchto slepencích bylo kdysi nalezeno významnější limonitové ložisko, které bylo intenzivně dobýváno v 1. pol. 19. století.

Rozhodně by tedy pásmo arkóz a slepenců severozápadně nad Bezděkovem stálo za podrobnější průzkum za účelem zjištění možného limonitového ložiska. Mohlo by to být zajímavé už jen z hlediska mineralogického, neboť při podrobnějším zkoumání limonitového vzorku z potůčku, jsem na vzorku našel koncentrace minerálu glaukonitu, který je významným minerálem sedimentárních hornin.

foto – Vlastimil Flášar

 

Amatérské divadlo v Bezděkově

O tom, že se i v naší obci hrálo divadlo, se toho již moc neví. Snad jen nejstarší pamětníci si vzpomenou. O amatérském divadle v Bezděkově se bohužel nedochovaly ucelenější informace, jen kusé a strohé útržky.

V publikaci Místopis českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, str. 65, lze najít jen stručnou poznámku o tom, že v roce 1955 byl zásluhou učitele Lindnera v obci založen divadelní soubor a odehrála se tato představení:

1955

Tvrdohlavá žena

Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků

1956

Statky zmatky

Naštěstí se mi podařilo před mnoha léty před úplným zničením zachránit několik unikátních dokumentů o divadle v Bezděkově a tak tyto zajímavé doklady o ochotnické činnosti v naší obci budou součástí dalšího příspěvku.

Stručně k výše uvedeným hrám:

Tvrdohlavá žena (1849) – napsal Josef Kajetán Tyl, český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář,

Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků (1948) – napsal František Hrubín, český spisovatel, básník a dramatik,

Statky – zmatky (1909) – napsal Jozef Gregor Tajovský, slovenský spisovatel – prozaik, dramatik a básník.

Slohové cvičení Františky Hýbnerové

Můj životopis

Jmenuji se Františka Hýbnerová; narodila jsem se 13. října 1913 v Bezděkově u Úsova. Můj otec Hynek Hýbner jest hostinský. Matka jmenuje se Františka Hýbnerová, rozená Šoustalová. Mám ještě tři sourozence, sestru a dva bratry. Největší událostí v mém dětství byl začátek školy. Školu obecnou vychodila jsem v obci Polici, kde navštěvovala jsem dvoutřídní smíšenou obecnou školu od r. 1920 – 1925. Od toho roku vstoupila jsem do měšťanky a chodím do druhé třídy.

Opsáno ze školního slohového sešitu Františky Hýbnerové. Sešit není datován, ale lze dovodit, že mohl být veden ve školním roce 1926/1927.

Sešit mi zapůjčila paní Jena Preisová z Police.