Toto dílko vytvořily děti z bezděkovské školy pravděpodobně ve 40. letech minulého století během 2. světové války.
Sedí kartáč v doté vrbě,
Košole se smíchem válí,
kabát z vestó tancovale.
Spadl hoblík, sežral pilko,
každýmo se hraje chvilko.
Existuje ještě jedna verze:
Seděl kartáč v doté vrbě,
zóvák naň ho čuměl blbě.
Fusakle se smíchem válí,
kabát z vestó tancovale.
Vůl se hádá se svým synem,
kráva sedí za komínem.
Kočka s čápem blechy dojí,
zbláznile se vidle v hnoji.
Spadl hoblík, sežral pilko,
každýmo se hraje chvilko.
Údajně tomu chybí konec, ale na ten si nemůže nikdo vzpomenout.
K těmto říkankám jsem nenašel žádnou analogii. Děti tehdy pravděpodobně upravily jeden verš z říkanky Kolo, kolo mlýnský:
Kolo, kolo mlýnský,
za čtyři rýnský,
kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo,
udělalo bác.
Vezmeme si hoblík, pilku,
zahrajem si ještě chvilku.
Až to kolo spravíme,
táááák se zatočíme.
Dle vyprávění pamětníků si bezděkovskou hymnu ještě po válce zpívali cestou ze zábav rozjaření mládenci Miloš Sita a Karel Krump.