Krátká a nesestříhaná videa
Rubrika: Nezařazené
Bezděkovský vodopád
Většina z nás si jistě vzpomene na nějaký vodopád. Niagarské vodopády na řece Niagara na hranicích USA a Kanady, vodopády Iguacu na stejnojmenné řece na hranicích Argentiny a Brazílie či Viktoriiny vodopády na řece Zambezi na hranicích Zambie a Zimbabwe.
Jen málokdo však ví, že i Bezděkov má svůj vodopád, i když přiznejme si, nepatří mezi světových Top 10.
Většina světových vodopádů leží na mohutných řekách zvučných jmen. Ten náš se nachází na bezejmenném přítoku potoka Rohelnice.
V případě našeho vodopádu je také sporné a ošemetné používat přídavné jméno „náš“, protože již leží za hranicí našeho katastru, tedy na katastrálním území Veleboře, ale zase je blíže k Bezděkovu. Takže když si ho přivlastníme, zas tak moc se nestane. Hlavně, aby z toho nevzniknul příhraniční konflikt, nedej Bože ozbrojený.
Tak dost řečí a jde se na věc, tedy k vodopádu.
Zcela úmyslně k tomuto příspěvku dávám více fotografií než je zdrávo. Nemá se to tak dělat, protože pak je divák zahlcen přemírou fotografií ve kterých se ztrácí. Ač vím, že je to špatně, tak jsem tak učinil z těchto důvodů.
Osobně mám rád, když tekoucí voda na fotografii vypadá jako tekoucí voda a ne jako rozplizlá mlhovina. I ta rozplizlá mlhovina může být leckdy a pro někoho pěkná a efektivní.
Jenže když jsem třídil a vybíral fotografie pro publikování, tak jsem zjistil, že pokud použiji fotografie na kterých tekoucí voda vypadá jako tekoucí voda, tak vodní živel se prostě v té změti kamení a větví ztrácí. Proto jsem použil k publikování více fotografií a nechť si každý vybere tu správnou. Kdybych ten vodopád trochu uklidil, taky by se nic nestalo, ale do toho se mi zrovna dvakrát nechtělo.
Co na závěr? Ať ten vodopád je jaký je a leží tam, kde leží, je prostě náš. Náš malý bezděkovský vodopád.
Foto 001: cestou k vodopádu
Foto 002 – 003: podmínky na místě
Procházka na Malou Polanku – 29.01.2023
Zajímavost z 2. světové války – 29.01.2023
Na předložených fotografiích vidíme pravděpodobně torzo stanoviště německého flaku. Toto stanoviště se nachází u lesní cesty nad Dubickem a Bezděkovem na souřadnicích:
N49° 50′ 22.8″ E16° 58′ 48.8″
Z tohoto stanoviště mohli Němci monitorovat pohyb ve vzdušném prostoru SV – JV a měli dobrý výhled ke Klopině a Holubici. Z těchto směrů na ustupující wehrmacht (skupina armád Střed /Mitte/, polní maršál Ferdinand Schörner, též Krvavý Schörner) dotírala postupující Rudá armáda.
foto 1, 2 – pravděpodobně stanoviště německého flaku
foto 3,4 – výhled od flaku směrem ke Klopině a Holubici
video – vzdušný prostor SV – JV
mapa – křížkem vyznačeno stanoviště flaku
Pokud má někdo k tomuto přesnější a doplňující informace, sem s nimi.
Kácení ořechu před domem č. p. 31 – 16.11.2011
Vlaštovky ve chlévě – 15.06.2014
Procházka z Bezděkova do Police – 28.12.2021
Poslední pozůstatek obecního rozhlasu
Bezděkovská malá vodní nádrž
Malým Bezděkovem protéká nepatrný a neustále zanášený bezejmenný potůček, pramenící v severozápadních lesích nad Malým Bezděkovem, který se na jihovýchodním okraji Malého Bezděkova vlévá do potoka Rohelnice. Před nedávnem nechal Městský úřad Úsov vybudovat nad severním okrajem Malého Bezděkova na tomto potůčku malou vodní nádrž. Okolnosti výstavby této nádrže jsou sporné, ale ve své podstatě se jedná o chvályhodný počin z hlediska zadržování vody v okolní krajině, když sucha jsou rok od roku horší. Možná díky této malé vodní nádrži vznikne v jejím bezprostředním okolí i zajímavý biotop, ale k tomu by se musel vyjádřit odborník na životní prostředí.
Okolí nádrže je tvořeno nezpevněnými sedimenty, spraší a sprašovými hlínami, které sem byly v geologickém období, kvartéru, naváty větrem. Odborně se takovým navátinám říká eolické sedimenty.
Když jsem se byl koncem dubna 2019 na nádrž podívat, byla zrovna po odpuštění a opětovně se napouštěla. Silný proud vody z nádrže propláchl a vyčistil koryto potůčku pod nádrží. Došlo tak k obnažení skalnatého podloží na jeho dně. Zjistil jsem, že skalnatý podklad je tvořen tmavými jílovitými břidlicemi, pravděpodobně devonského stáří.
Při zkoumání kamenů v korytě potůčku jsem nalezl různé pískovce. Jednak pískovec světle šedé barvy, jemnozrnný. Jiný pískovec je světlejší barvy o hrubším zrnu a pojivo, pravděpodobně kalcitový gel je z prostoru mezi zrny vyplaven.
Z mého pohledu se jako velice zajímavý jeví nález limonitu s křemennými žilkami. Limonit je železná ruda s malým obsahem železa a byla to první železná ruda, ze které se v pravěku v době železné tavilo železo. Byla-li nouze o kvalitní železnou rudu, nepohrdli hutníci limonitem ani v novodobých dějinách.
Uvedené kameny byly do potůčku sneseny pravděpodobně již v dávných dobách z vyšších poloh, např. při přívalových deštích. V prostoru mezi Bezděkovem, Dubickem a Hrabovou se totiž na kopečcích nachází právě pískovce a také pásmo arkóz a slepenců. A slepence mohou být nositeli limonitového zrudnění. Téměř shodná je situace v prostoru mezi Bezděkovem a Janoslavicemi, kde se také nachází pásmo arkóz a slepenců a v těchto slepencích bylo kdysi nalezeno významnější limonitové ložisko, které bylo intenzivně dobýváno v 1. pol. 19. století.
Rozhodně by tedy pásmo arkóz a slepenců severozápadně nad Bezděkovem stálo za podrobnější průzkum za účelem zjištění možného limonitového ložiska. Mohlo by to být zajímavé už jen z hlediska mineralogického, neboť při podrobnějším zkoumání limonitového vzorku z potůčku, jsem na vzorku našel koncentrace minerálu glaukonitu, který je významným minerálem sedimentárních hornin.
foto – Vlastimil Flášar
Slohové cvičení Františky Hýbnerové
Můj životopis
Jmenuji se Františka Hýbnerová; narodila jsem se 13. října 1913 v Bezděkově u Úsova. Můj otec Hynek Hýbner jest hostinský. Matka jmenuje se Františka Hýbnerová, rozená Šoustalová. Mám ještě tři sourozence, sestru a dva bratry. Největší událostí v mém dětství byl začátek školy. Školu obecnou vychodila jsem v obci Polici, kde navštěvovala jsem dvoutřídní smíšenou obecnou školu od r. 1920 – 1925. Od toho roku vstoupila jsem do měšťanky a chodím do druhé třídy.
Opsáno ze školního slohového sešitu Františky Hýbnerové. Sešit není datován, ale lze dovodit, že mohl být veden ve školním roce 1926/1927.
Sešit mi zapůjčila paní Jena Preisová z Police.